Turnerovy deníky

„Jedna věc je však zcela jistá, že totiž je ve hře víc než jenom naše svoboda. Pokud organizace nyní nedostojí svému poslání, bude ztraceno všechno – naše dějiny, dědictví, bez užitku prolitá krev i usilování o něco vyššího po tolik tisíciletí.
Nepřítel, proti němuž bojujeme, hodlá úplně zničit rasový základ naší existence. Nebude mít význam žádná omluva pro náš nezdar, protože pak si ji bude moci vyslechnout jen hemživá horda bezvýznamných mulatských zombie. Pak už nebudou bílí lidé, kteří by se nad námi zamýšleli, ani by nás obviňovali ze slabosti, ani aby nám odpustili naší pošetilost. Jestliže ztroskotáme, bude narušen i velkolepý Boží plán a tato planeta se bude pohybovat kosmem bez vyšších bytostí jako před miliony let.“

 

Někteří z vás už je možná četli, někteří ne. Tento článek je především pro druhou skupinu lidí, tedy pro ty, kteří ještě neměli možnost seznámit se s touto knihou, která je bezpochyby jedním z bestsellerů našeho Hnutí.
Román, pojednávající o bělošské revoluci, napsal roku 1978 doktor William L. Pierce (1933-2002, zakladatel a vůdce americké National Alliance) pod pseudonymem Andrew Macdonald. U nás vyšly letos, tedy 30 let poté co je Pierce/Macdonald napsal u nakladatelství Kontingent press, a patrně vám neuniklo, že to vyvolalo docela povyk, zejmená u různých humanistů a zastánců multi-kulti. Inu strach je strach, že?

Kniha je vlastně fiktivním deníkem bojovníka Organizace Earla Turnera. Čtenář je do děje uveden předmluvou, ve které se pojednává o těchto denících jako o nedávno nalezených a uveřejněných ke stému výročí vítězství Velké revoluce, která se odehrála v letech 1991 – 1999. Samotný děj (zápisky deníku) začíná roku 1991, kdy je Turner během masivního zátahu zatčen za držení zbraně – což je v té době ilegální, díky „Cohenovu zákonu“. Vzhledem k neočekávaně velkému počtu zatčených musí Systém zadržené propustit – ale každý si je vědom, že nemusí trvat dlouho a bude znovu zatčen. Turner jako člen Organizace se uchýlí se svojí jednotkou do ilegality. Počátek jejich partyzánské činnosti není snadný – v Americe je benzin na příděl, negři a ostatní minority mají v podstatě volnou ruku, inflace roste. Systém se navíc chystá zavést identifikační karty, bez kterých si nebude nikdo moct nakoupit ani základní potřeby. První peníze si tedy Turner se svými spolubojovníky opatří loupeží v židovském obchodě s alkoholem. Jejich dalším úkolem je vykopat ukryté zbraně a začít s činností.

Postupně, jak Revoluce pokračuje, dostávají další a další úkoly – jedním z nich je útok na budovu FBI, kde je počítač s databází identifikačních karet. Jeden z členů jednotky dopraví do garáží pod budovou dodávku s bombou, kterou Turner sestrojil. Akce má úspěch, ale padne jí za oběť i mnoho nevinných. Všem je však jasné, že válku bez civilních ztrát (bohužel) vést nelze.

Přesto, že tento čin vyvolá krutou odvetu Systému, věci se posouvají dál. Organizace dává všem přisluhovačům Systému – politikům, novinářům, kazatelům, zkorumpovaným policistům atd.– na vědomí, že nebudou v bezpečí nikde. V této době dojde také ke dvěma významným událostem Turnerova života: zamiluje se do své spolubojovnice Katy a navíc je po přísném prověření přijat mezi elitu Organizace – do Řádu (The Order). Členství v Řádu však nepřináší jen výhody – Turner přísahá, že se nenechá Systémem chytit živý, navíc může být Řádem požádán o vše – i o sebevražednou misi. Dojde však k tomu, že Turnerova jednotka je obklíčena ve své základně. Turner, který kryje ústup svých kamarádů je však zatčen (ač ne svou vinou, protože po výbuchu upadne do bezvědomí). Je převezen do věznice, kde je brutálně mučen členy speciálního izraelského komanda. Na věznici však Organizace provede úspěšný útok a několik desítek vězňů osvobodí.

Nakonec dojde k masivnímu ozbrojenému vystoupení proti Systému – celá města jsou osvobozena z židovského područí. Osvobozenecké enklávy se rozrůstají a spojují. Najdou se však běloši, kteří toho chtějí využít pro vlastní prospěch, ale Organizace tvrdě zakročí. V těchto svobodných zónách také dojde ke „Dni provazu“ – tisíce těch, kteří zradili Bílou Rasu jsou oběšeni a na hrudi mají připevněnou ceduli: „ZRADIL JSEM VLASTNÍ RASU“. Tím je naplněno proroctví, že „přijde den, kdy uvidíte tlející těla zrádců Rasy viset na každém sloupu pouličního osvětlení“.

Turner je Organizací vyzván (vzhledem k tomu, že nedostál přísahy Řádu a byl Systémem dopaden živý), aby podnikl sebevražednou misi – pilotovat malé osobní letadlo, naložené výbušninou, a zaútočit s ním na Pentagon (nepřipomíná vám to něco?). Turner svůj úkol splní. Už tak nalomený Systém navíc dostane další rány, když se Organizace rozhodne použít nukleární zbraně – jedna z hlavic dopadá i na Izrael. Revoluce se začne šířit i Evropou. V roce 1999 už Bílý člověk vládne planetě Zemi.