Nikdy neztrácejte svoji víru v národní socialismus

Věřím, že stojíme na prahu velké doby. Národně socialistické hnutí, české i celkově evropské, se čím dál více aktivizuje, a i přesto že jsme stále nepatrnou menšinou, věřím že neustálou propagací našich myšlenek máme šanci probudit „latentní národní socialisty“ a přijde den, kdy dojde ke zlomu a zvítězí naše myšlenka.  Myšlenka svobodného národa a sociální spravedlnosti, myšlenka svobodných, spolupracujících národů, osvobození pracujících, myšlenka nejen politické, ale i kulturní a lidské revoluce. Ano, nebude to dnes ani zítra, ale čas začíná zrát a chystat se na změnu.

Mluvím o změně, změně která bude skutečná, ne jako sametový podvod roku 1989… nikdy nesmíme dopustit, aby se naše revoluce stala pouhou výměnou kádrů a opatrnou výměnou jednoho systému za druhý. Nesmíme dopustit, aby se naše revoluce obrátila ve smířlivé předání funkcí, v nesmělé „přestavby“ stávajících poměrů. Prohnilé nelze opravit, prohnilé je třeba zničit a vystavět nové.

Nejen naše země, ale celá Evropa a svět prochází mohutnou krizí. Lidé přicházejí o práci a marně shánějí jinou, dostávají se do vyloženě existenčních problémů. Smíme toto dopustit?! Jako národní socialisté nikdy! Musíme navrátit lidem duch národní solidarity, musíme přicházet nikoli s „politickým programem“, my musíme přicházet s řešením! Ve třicátých letech navrátil národní socialismus Němcům svobodu, obživu a důstojnost. Přeně to musíme udělat dnes my – doma my Češi, ale v Evropě společně, v kamarádské kooperaci s ostatními evropskými národními socialisty.

Neztrácejme nikdy víru kvůli několika potížím. Problémy jsou od toho, aby jsme je překonali a zdokonalili se. Vím, v dnešní době to je těžké. Dělají z nás strašáky a současně se nám snaží vysmívat. Nechte je, ať se smějí. Ať si straší národním socialismem. Doba, kdy je smích přejde a jejich lži skončí, se blíží. Potom se oni, politici, kapitalističtí vykořisťovatelé, soudci a rudí  budou klepat strachy při představě oprátky a mříží.

Máme mezi sebou nepochybně lidi, kteří se k národnímu socialismu hlásí jen z pochybných, zištných důvodů. Lidé, kteří se staví na stranu naší myšlenky jen kvůli partnerovi, „partě“, póze či kšeftíkům. I jejich čas nastane až se budou muset rozhodnout, zda  jsou ochotni pracovat pro naší myšlenku, nebo celé svoje (ne)slavné působení „odpískají“.

Nemám snad ve svém okolí takové a pokud ano, nepřeji si je znát! Nejlepší přátele jsem nalezl v hnutí, znám je téměř od dětství, nikdy mě nezradili a byli to oni, kdo mi pomohl v těžkých životních situacích.

I díky nim jsem nikdy neztratil víru v národní socialismus, a vzkazuji Vám, kamarádi, buďte pevní ve svém přesvědčení, neuhýbejte, nesklánějte se, neustupujte! V národněsocialistickém hnutí nejste nikdy sami, skuteční kamarádi Vás vždy podpoří! Vytrvejte. Nebojte se obětí. Děláme to snad všechno pro sebe? To přece není pravda… chceme nastolit národní socialismus pro své potomky, pro budoucí generace naší krve, my nejsme tak důležití – zvolili jsme cestu aktivisty, bojovníka a musíme si být vědomi toho, že každý z nás může položit nejvyšší oběť. Každý z nás je nahraditelný. I kdybych zemřel den před naším vítězstvím, byl bych štastný, protože bych věděl že jsme naplnil svou úlohu.

Jsme na prahu velké doby, i když se to nemusí zdát. V začátku tohoto příspěvku jsem použil formulaci „napatrná menšina“. Tato formulace byla záměrna, protože Ernst Jünger napsal ve svém díle Lesní chodec, že „svobodní jsou mocní i v nepatrné menšině“. Máme výhodu, moc. Jsme svobodní a máme svojí víru. Ta je silnější než údery obušků, pevnější než mříže a věčnější než smrt. Nikdy jí proto neztraťte.

Budu vzpomínat, jak plul rozčeřenými oblaky a pohrdal smrtí

Budu si pamatovat, že velcí musí čekat bolest, vyhýbat se životu v úkrytu a lžím

Budu si pamatovat, že ten, kdo si zvolil stát na místě nejvyšším, musí vzdorovat vichru tváří

A s hrdostí pohrdat přibývajícími šrámy, hlavu vztyčit vysoko, kde blesky bijí

Budu si pamatovat, že dobrý život je ten, kdy se můžeš podívat do hloubi i do dáli, do hlubin srdce či na půlnoční hvězdu.

G.R.Wilson: Letcův svět