Archive for the Jižní Afrika Category

Metody vrahů

Posted in Jižní Afrika on 3 ledna, 2009 by aussiger

Někomu snad přijdou fotografie v mých příspěvcích o JAR či naposledy Zimbabwe šokující. Nehodlám však přestat šokovat ani v letošním roce, protože jak se říká – jeden obraz vydá za tisíc slov.
Celý příspěvek

Nejen lidé…

Posted in Jižní Afrika on 29 prosince, 2008 by aussiger

…jsou obětmi černých divochů v dekolonizované a desegregované Africe – nasledující záběry jsou ze Zimbabwe, kde černí veteráni velmi brutálními způsoby zabíjejí a mrzačí zvířata, jak divoká tak domestikovaná. Někdy proto, že patří bílým farmářům. Jindy kvůli zisku. A dost často jen tak, pro zábavu.
Celý příspěvek

Multikulturalismus v praxi

Posted in Jižní Afrika on 21 prosince, 2008 by aussiger

Nevím jak vám, ale mě ve škole říkali, že „rasismus“ je hnusná věc. Poslechněte si tedy rasismus v praxi, Nelsona Mandelu zpívajícího o vraždění všech bílých asi v učebnici neuvidíte…

Tak takhle to začíná, tohle je teorie…

A takhle to dopadá, to už je praxe…

Oběť číslo 3011…

Posted in Jižní Afrika on 1 prosince, 2008 by aussiger

10.listopadu 2008 došlo v JAR, konkretně poblíž Montagu v Západním cípu, k další tzv. „farm murder“ (afrikánsky „plaasmorder“), farmářské vraždě, jejichž oběti jsou zpravidla bílí starousedlí farmáři, zatímco pachateli bez výjimky černí násilníci.
Celý příspěvek

Přijeli do JAR začít nový život, jejich otec zemřel kvůli laptopu a osmdesáti librám.

Posted in Jižní Afrika on 20 září, 2008 by aussiger

Rodina Picton-Turbervillových z Walesu hledala v Jihoafrické Republice obživu a snad i nový, lepší život… otec rodiny zde našel smrt, zbytek rodiny doživotní trauma.
Celý příspěvek

VIDEO – Vraždy farmářů v JAR

Posted in Jižní Afrika on 18 září, 2008 by aussiger

UPOZORNĚNÍ: Záběry v tomto videu jsou skutečně brutální a v žádném případě je nedoporučuji slabým povahám.

V Jihoafrické Republice probíhá genocida bílých lidí

Posted in Jižní Afrika on 17 září, 2008 by aussiger

Když jsem poprvé shlédl „powerpointovou“ prezentaci o utrpení bělochů v JAR, nevěděl jsem přesně, co mám dělat. Někdo by možná mluvil o smíšených pocitech, ale to není ono. Ty dva pocity se k sobě hodili, nebyly protichůdné. Spíš bych asi mohl hezky česky říct, že jsem nevěděl jestli mám brečet nebo nadávat. Lítost, kterou jsem cítil k obětem, byla obrovská a zůstane ve mě asi navždy. Vztek se dostavil vzápětí. Pohled na znásilněnou a zmučenou, ani ne desetiletou holčičku, na upálené batole, na mnoho a mnoho krvavých scén… a nezapomenutelný pohled na snad nekonečné řady bílých křížů…
Celý příspěvek